Historie

Díky politickým a hospodářsko-ekonomickým poměrům (50. až  80. let 20.století) došlo k dramatické proměně české krajiny, kdy přechod od malovýroby soukromého zemědělce do velkovýroby socialistického zemědělství s sebou nesl drastické změny v krajině a jejím užívání. Docházelo ke scelování malých polí v ohromné bloky orné půdy, k lividaci krajinných prvků jako jsou mokřady, remízy, meze nebo aleje, čímž se z krajiny vytrácely mnohé živočišné a rostlinné druhy. Nadměrné užívání chemických hnojiv a pesticidů ničily přirozené vlastnosti půd a negativně ovlivňovaly všechny složky životního prostředí. Nevhodným hospodařením rovněž docházelo k ochuzování půd o nejúrodnější část díky vodním a větrným erozím. Narovnávání malých vodních toků a zúrodňování niv snižovaly schopnost krajiny udržet vodu. V neposlední řadě docházelo ke změně vnímání kulturního dědictví krajiny a ztrátě vztahu k půdě, který bohužel přetrvává dodnes. Ani 23 let nového režimu nestačilo k tomu, aby byly mnohé vlastnické vztahy urovnány, což bohužel brzdí činnosti, které vedou k revitalizaci krajiny. Mnohá nezbytná opatření mohou být totiž provedena na vlastnicky vyřešených parcelách. Mezi tato opatření patří realizace protierozní a protipovodňové ochrany území a systému ekologické stability, obnova mokřadů, toků a nádrží pro zlepšení vodohospodářských poměrů v krajině, zajištění lepší prostupnosti krajiny zakládáním polních cest, obnova remízků a hájků nezbytných pro život drobné zvěře a v neposlední řadě i znovunastolení estetické a hygienické funkce krajiny, vedoucí ke zvýšení kvality života na venkově. Především zemědělci ve spolupráci s aktivními myslivci, by měli svými činnostmi v agroekosystému přispět k ochraně biodiverzity a učinit tak krajinu přitažlivou nejen pro obyvatele venkova.